| Turisticko – vlastivědný průvodce - Štěměchy |

   Německy Stienmiech, Stiemiech (1939). K obci patří osada Dašov, dříve ves Dašov či Dašovice. Roku 1850 měly 445 obyvatel, roku 1890 měly 533 obyvatel, roku 1991 měly 379 obyvatel. Nejstarší písemná zmínka o obci je z roku 1279, kdy je připomínán Cuzkraj ze Štěměch.

     Zbytky vladycké tvrze s částečně zachovanými dvěma vodními příkopy jsou na východním okraji obce. Kruhové tvrziště má průměr asi 45 metrů, uprostřed jsou nevelké zbytky kamenného zdiva. Naposledy byly konzervovány v roce 1989. Dnes je tvrziště upraveno jako výletní místo pro pořádaní společenských akcí pod širým nebem. Sporadické nálezy z tvrze (podkova, střepy) jsou uloženy v Západomoravském muzeu v Třebíči.

     Roku 1279 je připomínán Cuzkraj ze Štěměch, roku 1368 Huk ze Štěměch, který zde pojistil své ženě Kláře 150 kop. Roku 1378 je uváděn Adam ze Štěměch, který zapsal své manželce Lunetě na tvrzi a dvoře 100 kop věna. Jeho nástupce Jodok Tluksa z Bozova prodal roku 1386 Štěměchy s alodním dvorem, lesy a vším příslušenstvím Petrovi Hechtovi z Rosic. Po něm náležely Štěměchy Jodokovi Hechtovi z Rosic. Ten je připomínán ještě roku 1407. Připsal zde také své ženě Jitce rozené z Kunštátu 250 kop věna. Roku 1408, za Vznaty z Rosic, vpadl Hynek z Waldsteina a na Rokštejně do Štěměch, zbořil tvrz a používal jeho majetek jako svůj. Proto Vznata pohnal roku 1409 k soudu jeho syna Jindřicha. Po Vznatovi držel Štěměchy jeho strýc Bernard. Po vymření Hechtů z Rosic, asi roku 1448, zastavil král Jiří z Poděbrad Štěměchy těšínskému knížeti Přemkovi, který ves i s tvrzí a Předín (s výjimkou lenního zboží) prodal roku 1464 Oldřichovi z Miličína. Tyto statky však byly roku 1468 zpustošeny vojskem krále Matyáše, takže Oldřichovy dluhy byly vymáhány ještě na jeho synech Přibíkovi a Janovi. V té době však již Štěměchy držel Jindřich Hradecký z Telče, nejpozději od roku 1481. Oldřich Mládenec z Miličína a na Šomwaldě prodal roku 1505 Zdeňkovi a Burjanovi z Waldsteina tvrz Štěměchy s dvorem a se vsí (a s dalšími obcemi). K brtnickému panství patřily Štěměchy až do roku 1695, kdy byly i s osadou Valdorfkou (Veverkou) prodány k sádeckému panství, kde zůstaly až do roku 1920.

     Dvůr, náležející dále k sádeckému panství, měl v pronájmu Kašpar Goldmann, část vlastnil Stanislav Kružík. Právě tato část byla v roce 1969 upravena na kulturní dům, který byl o dva roky později ještě poněkud rozšířen. Sportovní areál byl dokončen 1988. V roce 1980 byl asanován dům Zdeňka Fialy číslo 18 a byla zde postavena nová čekárna na autobus, dokončená o rok později. Hasiči byli založeni roku 1900, Omladina roku 1911 a Domovina 1924. V bývalé škole je nyní kancelář obecního úřadu a byt.

     Mimo tvrz je v obci zvonice z roku 1860 nebo 1861. Na kapli byla vysvěcena na svátek svatého Jana Nepomuckého 16. května v roce 1863. Mše jsou v ní slouženy jednou ročně 16. května na svátek svatého Jana. Roku 1950 byla obnovena šindelová krytina. Kaple byla v letech 1998 - 1999 opravena nákladem 220 tisíc korun. Při obnově šindelové střechy a vazby bylo do báně pod křížem vloženo pouzdro se zprávou o současných událostech a historii obce.

     Pouť se v obci slavila na svátek sv. Václava. V roce 1988 byla přesunuta na svátek sv. Jana Nepomuckého. Stejně nejasný je původ božích muk, snad původně raně barokních, v dnešní podobě klasicistních, na konci obce směrem k Předínu. Zde se obec loučí se svými zesnulými. Nedaleko obce u polní cesty směrem k hoře Mařence (711 m) je téměř metr vysoký kámen, upomínající na vraždu děvčete roku 1689, podle níž byla hora pojmenována.

     Začátkem dubna roku 1952 se na poli Otakara Polendy (č.p.46) v trati Poloudělí propadla těžební štola a vytvořila se jáma o průměru asi čtyři metry. Historie těžby železa ve Štěměchách souvisí s těžbou na katastru Předína, protože toto ložisko procházelo oběma katastry. V listopadu 1857 byl u Štěměch proveden vrt a v dubnu 1858 zde byly položeny čtyři důlní míry dolu Hubert. Jeho nálezná šachta ležela v poli Ondřeje Vobůrky (č.p. 15) v trati Na polodílech (= Poloudělí) na parcele číslo 560. Šachta byla hluboká tři metry a otevřela ložisko hnědele o mocnosti kolem jednoho metru, které se táhlo ve směru sever - jih. Další šachta byla v mokřisku „U kříže“ na poli Ondřeje Kováče (č.p. 24) na parcele číslo 1155. Byla hluboká šest a půl metru. Toto ložisko mělo mocnost asi půl metru. Tento důl byl nazván František. Další šachty byly již na katastru Předína. Místní hnědel měl obsah železa do 35% a značný obsah manganu. Těžba trvala nejdéle do roku 1872, kdy byl proveden výmaz důlních měr.

     „Na katastru obce v trati Královský kopeček našel Vilém Gross roku 1937 pravěkou keramiku, štípané kosti a kamenné nástroje, které zde působí jako cizí. Zde byly nalezeny i zlomky horákovské kultury doby halštatské a keramiky slovanského typu. U Štěměch stávaly pod horou Mařenkou Dašovice či Dašov. Roku 1353 patřilo půl vsi Heraltovi z Heraltic. V půhonech je o nich zmínka ještě roku 1464, o dva roky později jsou již zmiňovány jako pusté. Zůstala po nich trať Na Dašovicích a Dašovský mlýn. Plužina Dašovic byla obdělávána pachtýři z Předína, Rokytnice, Římova, Štěměch a Želetavy. Zbytky kamenných základů byly používány k vyspravování cest a ke stavbě hospodářských budov i domů ještě v polovině padesátých let dvacátého století. Nacházejí se zde keramické střepy i železné předměty. (viz i Dašov)

     Osobnosti

Hudební skladatel a fagotista Karel Horký, který se narodil 4. září 1909. Od 14 let se cvičil u vojenské hudby ve Znojmě, kde dostal hudební základy od Alberta Peka. Působil v sezoně v lázeňském orchestru v Piešťanech a v zimě v Českých Budějovicích a Pardubicích. V sezóně 1936/37 působil v orchestru Československého rozhlasu v KoŠících, od roku 1937 v brněnském divadle. V Brně byl žákem fagotisty O. Vebra a skladbu studoval u Vladimíra Polívky, později u P. Haase a Petra Křičky. Učil v letech 1945 - 1952 externě na brněnské konzervatoři harmonii a kontrapunkt a v letech 1952 - 1955 na JAMU instrumentaci a rozbor skladby. Vynikl jako zkušený instrumentátor zejména v opeře a baletu. Zemřel v Brně 27. listopadu 1988. je autorem řady oper, baletů a orchestrálních skladeb a písní. Složil i hudbu k několika filmům.

     Od roku 1930 do srpna 1945 byl ve Štěměchách správcem školy jaroměřický rodák Karel Heinige. Skrýval zde koncem druhé světové války Ladislava Štolla, pozdějšího neslavného „reformátora“ české literatury. Byl také krátkou dobu prvním předsedou zdejšího MNV. V letech 1953 - 1961 byl ředitelem Jedenáctileté střední školy v Třebíči.

     V obci je restaurace na návsi (momentálně mimo provoz) a v kopci směrem na Předín je hospůdka Duha. opravdu stojí „Na perných“, asi 400m od naší obce při cestě k úpatí hory, která se opravdu jmenuje Mařenka.