| Pod dohledem nešťastné Mařenky - neoficiální cyklotrasa přes obec Štěměchy |

   Rokytnice nad Rokytnou - Markvartice 2 km - Chlístov 3,5 km - Chlístov, koupaliště 4,5 km - Štěměchy 5,5 km - Dašovský potok 7,5 km - Dašov 10 km - Rokytnice nad Rokytnou 15,5 km

     Vrch Mařenka (710 m) s bukovým porostem pralesovitého charakteru je nejvyšší v oblasti - a i když nevystoupíme až na samotný vrchol (ostatně je bez výhledu), bude Mařenka naším stálým průvodcem. Zajímavé jméno má původ v události, která se odehrála při cestě ze Želetavy - lupič tu zavraždil dívku Marianu (Mařenku). Na místě zlého činu je smírčí kámen. Výlet je ideální pro kolo - jen úsek Štěměchy - Dašov raději absolvujeme celý po silničce. Na lyžích při trošce improvizace to může být zajímavé.

     Rokytnice nad Rokytnou, výchozí místo našeho putování se poprvé připomíná v zakládací listině premonstrátského kláštera v Louce v r. 1190. Před r. 1919 byla povýšena na městečko. Hlavní památkou je původně románský kostel sv. Jana Křtitele, k němuž v r. 1741 byl přistavěn barokní presbytář, dále věž, dvě kaple a kostnice. Barokní je i sochařská výzdoba a fara z let 1763-90. V Rokytnici nad Rokytnou se narodil Antonín Hobza (1876-1954), významný právník, člen Stálého rozhodčího soudu v Haagu a Institutu mezinárodního práva. (Stravování: restaurace.)

     Z obce, která má téměř 900 obyvatel, vyrazíme po modré turistické značce. Pozor ovšem, abychom nešli opačným směrem. Značení tu dělá jakési "očko" a přicházející i odcházející značka jdou zprvu prakticky vedle sebe rovnoběžnými sousedními ulicemi. My šlapeme ze středu Rokytnice směrem ke koupališti - nemůžeme se splést. Značka vede nad potokem. U koupaliště ji necháme jít vpravo a sami pokračujeme prakticky přímo po pevné komunikaci (pozor na motorová vozidla) po cyklotrase č. 5217. Procházíme volným terénem až k silnici na okraji Markvartic (Stravování: Horácký motorest). Přetneme hlavní silnici, mírně stoupáme vsí a na jejím západním okraji uhýbáme po zpevněné komunikaci vlevo mezi louky a pastviny. Míjíme Horní Hrochův rybník a mezi domky vycházíme na hlavní silnici v Chlístově.

     Chlístov se v písemných záznamech poprvé připomíná v r. 1353 jako součást heraltického statku. Na návrší uprostřed obce stojí kaple sv. Cyrila a Metoděje z r. 1871 s pěknou novodobou leptanou figurální vitráží v oknech z r. 1978.

     Pokračujeme mírně vpravo kolem autobusové zastávky a v místech, kde se silnice točí ostře vpravo, pokračujeme přímo vedlejší silničkou a na dalším rozcestí zatočíme mírně vlevo vzhůru do kopce až na konec zástavby. Tady silnička uhýbá mírně vlevo a klesá k lesu a do údolí přímo k romanticky položenému koupališti (v sezóně občerstvení). Vodní plocha zůstává po naší pravé ruce. My sledujeme cestu mírně stoupající lesem a pak mezi poli. Nad vsí Stěměchy vidíme křížek a pomníček, připomínající, že tady 5.7. 1931 byla zasažena bleskem třináctiletá Marie Sochnová. Pak už sejdeme do Štěměch.

     První zmínka o vsi Štěměchy se objevuje v r. 1279 - tehdy tu již patrně stála tvrz, písemně doložená ovšem až v r. 1378. Před r. 1409 Hynek z Valdštejna tvrz rozbořil a byl za to pohnán před soud, ještě za stávajícího majitele Vznaty Hechta z Rosic byla stavba obnovena. Později tvrz dobyla uherská vojska, v r. 1505 byla připojena k brtnickému panství a poté, co ztratila původní poslání vladyckého sídla, rychle zchátrala. Tvrz stávala na východním okraji vsi - dnes ji připomíná okrouhlé tvrziště o průměru 45 m, zbytky zdiva a dva vodní příkopy. Před časem bylo místo upraveno na zábavní plochu. Rostou tu památné stromy - lípa velkolistá, dub letní, javor mleč, jilm drsný. V obci stojí šindelem krytá rustikální zvonička z 19. stol. Ve vsi se narodil hudební skladatel Karel Horký (1909-88). (Stravování: restaurace.)

     V obci zatočíme po silnici vpravo a po pár krocích uhneme vlevo na vedlejší komunikaci. Prakticky hned se ocitáme na jakési návsi, z níž nenápadná cesta uhýbá vlevo k nápadnému tvrzišti. Ze zajímavého místa se vrátíme na naši komunikaci a mírně stoupáme po silničce do kopce. Po necelém kilometru prakticky na horizontu uhýbá vpravo cesta. Rozhodneme se. Pohodlně můžeme dojít přímo do Dašova, nebo si výlet trochu „zkomplikovat“. Samozřejmě tedy uhneme vpravo, jdeme po holém návrší mezi poli. Narazíme na další rozcestí a zatočíme vlevo po cestě. U neznatelné pěšiny mezi naší cestou a silnicí je v úvodu zmíněný smírčí kříž, můžeme se pokusit jej dohledat. Jinak scházíme po cestě k lesu a pokračujeme k nádherném partiím u Dašovského potoka.

     Niva Dašovského potoka s porosty olší je chráněnou přírodní památkou (14,1 ha). Je to tajemné a odlehlé místo, kam přicházejí jen místní.

     Překročíme potok a stoupáme vysokým svěžím lesem až k lesní silničce. Dáme se po ní vlevo a na dalším rozcestí opět uhneme vlevo po vedlejší cestě, nicméně stále velmi pohodlné. Opět se vracíme k Dašovskému potoku, mezi stromy se zaleskne hladina rybníka Pančák. k úpatí hory, která se opravdu jmenuje Mařenka.

     Vlevo od cesty je Dašovská studánka s pamětní deskou MUDr. Karla Hobzy (1873-1959), vojenského lékaře z období 1. světové války a milovníka zdejšího kraje. Cesta pak schází do Dašova.

     V Dašově (Dašovicích) základy domů a tvrziště s valem (kopeček na severozápadním okraji vesnice) připomínají starou ves a tvrz, doložené poprvé v r. 1353 jako majetek vladyků z Heraltic. Zanikly patrně v r. 1466, kdy je zničilo uherské vojsko - a v r. 1505 jsou uváděny již jako pusté. Podle pověsti odtud vedou podzemní únikové chodby. Také se říká, že na nádvoří hrádku bývala studna, do níž byly spuštěny tři zlaté zvony v době nepřátelského obléhání. Osada dnes není zcela pustá, vidíme tu vcelku pěkný areál statku.

     V Dašově se potkáváme s modrou turistickou značkou. Ta sleduje zpevněnou komunikaci stoupající ve svazích Spáleného vrchu. Pokračujeme lesem až k rekreačnímu areálu v údolí Římovky. Dál pak po silničce stoupáme k okraji lesa a k silnici. Zatočíme vpravo a scházíme do Rokytnice nad Rokytnou.